Ruční papírna Velké Losiny aneb „Papír? To je umění.“

Příjezd – „Chvilku sečkání, prosím.“

Náš pan řidič nás v pořádku zavezl až k papírně, kde jsme vystoupili a začali zkoumat okolí. Na první pohled budova papíren vypadala jako nějaké sídlo šlechty, se zdobenými okny a velikými vstupními dveřmi. Prohlídka byla naplánována na určitý čas a to 14:00 hod.

Pár minut jsme ještě museli počkat, ale poté už jsme zamířili do první části expozice poslední české ruční papírny a zároveň jedné z nejstarších pracujících evropských manufaktur.

Prohlídka – informace a ukázky

Ujala se nás mladá průvodkyně a hned jsme začali. Prohlídka měla čtyři hlavní části – místnosti. A další dvě části, ve kterých byla výroba ukázána prakticky – jinými slovy, mohli jsme se jít podívat na „pracoviště“.

1. vznik : Začali jsme u vzniku papíru jako takového. Jeho předchůdcem, podle slov naší průvodkyně, byl japonský papyrus. Ve vitrínách jsme si mohli přečíst tradiční způsob japonské výrobní techniky. Ale k tomuto se nikdo ze třídy moc nehrnul. Zato větší pozornost si získaly vystavené nástroje      a materiály.

2. len, dřevo i bavlna : V této místnosti jsme přeskočili o něco blíž k současnosti. Na stěnách byly tentokrát popsány tradiční evropské výrobní techniky. Dozvěděli jsme se, že nejkvalitnějšími a nejstaršími používanými surovinami jsou bavlna a len. Ale opět si větší pozornost získaly vystavené nástroje, suroviny, čerpací síta pro jeho výrobu a již i nějaké výrobky.

3. „A jsme doma“ : Konečně jsme se dostali už i k samotné Velkolosinské ruční papírně. Výrobní technika už byla za námi a místo ní se vitríny chlubily historií a tradicí Velkolosinské výroby. Toto už bylo o něco málo zajímavější a tak jsme si jeden ze článků přečetli. Stálo tam, že papírnu založil Jan ml. za Žerotína již v 90. letech 16. století a až doteď se zde zachoval tradiční postup výroby papíru pouze z bavlny a lnu. Také jsme se dočetli nějaké informace o rocích, kdy byly papírny zakládány velmi rozsáhle. Ta naše patřila právě mezi ně, což nám potvrdila i mapa ČR s označenými ručními papírnami, jejich vznikem a zánikem.  Když jsme se dostali až k současnosti, na mapě zůstal svítit pouze jeden bod, představující právě tuto papírnu ve Velkých Losinách.

4. „Co s ním?“ : V poslední místnosti expozice se nacházela různá využití výrobků z ručního papíru. Třída se opět nahrnula většinou k nim a paní průvodkyni poslouchalo jen pár lidí. Naštěstí i z toho mála, co jsme zaslechli, jsme se dozvěděli to základní. A to, že se pro svou kvalitu a „trvanlivost“ používají velmi často ve výtvarném umění, objednávají si je i univerzity, vysoké školy apod. pro své důležité listiny.

Prohlídka – Jak se to dělá…

Vyšli jsme z poslední místnosti a sešli po schodišti dolů, prakticky do výrobní části budovy. Byly zde kádě ke zpracování směsi a přípravě papíru. Některé kádě byly plné a právě u nich stáli pracovníci a zkušenými pohyby vyráběli papír.

Místnost byla propojená ještě s jednou, kde se nacházeli lisovací stroje ke zpracování již skoro hotového papíru. Jako u kádí i tady se nezahálelo a dvě pracovnice hbitě rovnali papíry.

Docela jsme ty pracovníky obdivovali, když i přesto, že se do nepříliš velké místnosti nahrnulo přes 30 lidí, klidně dělali svou práci dál.

Odjezd - Exkurze se podařila...

Po prohlídce jsme si ještě mohli zakoupit nějaké suvenýry, např. právě ten ručně dělaný papír.Když už se všichni sešli před papírnou, byl právě čas na odjezd zpět do Jeseníku.

Dnešní den byl opravdu plný nejen nových informací, ale určitě i pěkných zážitků.